Přežití

Přežití ve finské tundře

Nazdárek,

V noci jsem se vrátila z Finska - z běžkařské dovolené. Byla skvělá, ověřila jsem si, že zvládnu víc, než si myslím - dle CK měly být denní trasy cca 20 km, ve skutečnosti to bylo tak 26-28 s těžkým báglem (věci na týden), jednou 30 nalehko a k tomu ještě tak 3 km pěšky za účelem návštěvy tundrového supermarketu. Mají tam v tundrovém muzeu i tundrový internet, ale neznala jsem z hlavy Tvou adresu ani odkaz do své pracovní schránky, tak jsem Ti nemohla poslat pozdrav přímo z dějiště našeho snažení. Celkem mám za 7 dnů v nohách a rukách 200 km, skoro každý den jsem viděla hvězdnou oblohu a polární záři (jednou jsem dokonce učinila pokus si za tohoto krásného astronomického jevu postát v čchi-kungové pozici, vydržela jsem to ale jen velmi krátce - ono tak trošku mrzlo (polární záře je vidět jen v případě, že je jasno, tudíž mrazivo) a já měla na sobě jen triko, mikinu, tenké podvlíkačky a kotníčkové papuče naboso. Ovšem byla jsem vybavena rolkou toaletního papíru... Ptáš se, proč jsem byla tak divně ustrojena ? No protože jsem mířila do kadibudky a cestou zpět jsem objevila onu "aurora borealis", tu nádheru, kterou bych mohla vidět fakt každý den. Jestli mi ten náš finský spolunocležník pošle slíbené fotečky, tak Ti je přepošlu, aby ses mohl taky pokochat. Nejkrásnější bylo, když jsem zjistila, že ona nádhera je vidět z okna vytopeného srubu...

Pokud taky rád běžkuješ, tak Ti tuto dovolenou můžu jen doporučit, není to sice pro gaučáky, protože se spí v dřevěných srubech, kde jsme si sami topili, nosili vodu (případně rozpouštěli sníh), stravu all inclusive jsme si připravovali sami z toho, co jsme si vezli ve svých 15 kg batůžcích... První dny mě bolel celý člověk, ale pak se to znormalizovalo a navíc batůžek byl čím dál tím lehčí. Člověk ale nelituje propoceného trika, když jede krásnou tundrou (mnozí by asi řekli, co na tom vidím, prostě sníh a nízké stromy (nižší než u nás), občas ověšené lišejníkem zvaným trollí vousy, ale já mám přírodu fakt ráda), potká soby, navštíví útulnou kavárnu, kde si dá koblížek nebo koláček se speciálním laponským sýrem a moruškami, zvláštním ovocem, které tam v létě v bažinách roste, navštíví husky farmu (hned jsem si jedno odrostlé štěně vybrala, to víš, bylo modrooké... Byla to prostě nádherná dovolená pro člověka, který si umí tu nádheru vychutnat. A víš, jak si pak člověk váží toho, že mu doma teče teplá voda a na záchodku mu zespoda netáhne na zadek ? V té tundře, když se zadaří a Ty jedeš po rovině na lyžích, které buď drhnou, nebo podkluzují (to záleží, čím namažeš, ten jeden den jsme nenamazali dobře nikdo), bolí Tě všechno, máš žízeň, hlad a ohniště, na kterém by sis mohl opéct buřta, co si táhneš v báglu už několik dnů, je v nedohlednu, to se to filozofuje !!! Tehdy jsem pochopila, jak vypadá nekonečno Ale i to jednou skončilo a ten buřt stál pak za to. Ovšem v té nekonečné tundře se naše běžné denní problémy zdají fakt malicherné, tam máš starosti o to, abys byl pokud možno v suchu a teple, abys měl co pít a jíst, abys nezabloudil, abys nespadl a když jo, tak aby Tě ten bágl nepřiplácnul (ono se z toho nedá postavit jinak, než že ten bágl sundáš, vstaneš a zase ho dáš na záda - vlastní zkušenost...). Ve vánici, která nás jednou potkala, pak bojuješ doslova o život, víš, že nesmíš zpanikařit, i když se zaboříš do sněhu po zadek - v jedné ruce lyže, v druhé hole (na lyžích to nešlo), na zádech těžký bágl... Když jsem se takhle probořila do té prachové závěje a mrskala se tam jak brouček, dostala jsem nad tou absurdní situací záchvat smíchu, třetí tisíciletí a kolik mi chybí, abych tam umrzla ? Prostě se staráš o základní potřeby, ne o blbiny, které třeba hýbou naší politickou scénou... Včera si kámoška v Praze koupila noviny, stačilo mi podívat se na první stránku a jen jsem nad tím kroutila hlavou. Poslala bych tam všechny naše čelné představitele, však oni by se naučili spolupracovat a zjistili by, co je vlastně v životě důležité...

No, už nechám toho spisování, vracím se do reality, musím vybalit ten bágl, uklidit...

Měj se hezky,

Iveta

Mohly by Tě zajímat stránky našich průvodců z Finska. Jsou tam i popisy jejich akcí z minulých let ve finských národních parcích a jsou tam i hezké fotky - tak nějak to tam fakt vypadalo. Ten náš národní park se jmenoval tuším Pallas Yllastunturi (nebo tak nějak podobně, ty finské výrazy jsou pro mě dost nezapamatovatelné). Jde o dvě pohoří - Pallas a Yllas, přičemž pojem "pohoří" je dost nadnesený, protože tam čtyři kopce jsou jedno pohoří... No, Finsko je dost rovinaté, tak to tam prostě takhle je. Takže zde je adresa:

www.kolemkola.cz