Články o ninjutsu

Nezapomínejte na sólo trénink

napsal Soke Masaaki Hatsumi

Studenti bojových umění mají v dnešních dnech sklony zapomínat, jak důležitý je samostatný trénink. V mých ranných letech tréninku japonských válečných tradic, jsem strávil mnoho času cvičením jen sám se sebou. Často jsem sám chodíval do hor. Mými partnery v tréninku byly různé druhy stromů na horských svazích. Procvičoval jsem si údery na jejich kmenech, podmety na jejich kořenech, krčil se a uhýbal před jejich natahujícími se větvemi. Strávil jsem hodiny ve snaze naučit se číst myšlenky divokých zvířat v lese. Někdy jsem se je snažil ovlivňovat svými vlastními myšlenkami, a někdy právě naopak jsem zůstával ve skrytu před jejich smysly. Občas se rozhodli být mým cílem. Změny počasí a období mi pomáhaly naučit se předvídat budoucnost. Příroda v celé své velikosti se mi stala mým sparring partnerem, a já jsem pracoval na získání vnitřního zraku z každého zážitku, kterým jsem v divokých horách prošel.
Přirozeně, je skvělé mít vynikajícího učitele, pokud máte tolik štěstí a takového člověka naleznete. Více než častěji se vám to nepodaří, takže uvíznete někde s osobou, která ani omylem nedosáhla takového mistrovství v bojových umění, jak o sobě tvrdí. Popravdě, od takového učitele se sice můžete naučit určité aspekty bojového umění, ale nakonec skončíte jako loutka, která se nechá tahat za neviditelné nitky ovládající a omezující vaše pohyby. To není cesta, jak se stát pravým Bugeišou. Lepší výsledky vám přinese, když budete trénovat sami. Dosti ironické je, že občas studenti najdou dobrého učitele, ale i přesto se rozhodnou trénovat sami. Občas se stane, že se přistihnu, jak se snažím učit studenta, který doopravdy neposlouchá, pak nezáleží, jak chytře a obratně se pokouším vysvětlit jádro tréninku, lepší politikou je zanechat takových pokusů. Nechám ho cvičit samotného jeho vlastním způsobem, i když v srdci si uvědomuji, že všechno, co dělá, dělá špatně. Pokud je šťastný s tím, co si o bojových umění myslí, nezasahuji do jeho snah. Pokud vytrvá dostatečně dlouho, může se i přesto hodně naučit. Stejně jako chrámový poslíček se naučí všechny sútry náhodným zaslechnutím útržků slov, jako student bojových umění, který nemoudře ignoruje učitelovy rady, může získat cenné vědomosti pouhou náhodou. Stejně jako vše v životě, někdy "méně je více". Někdy má příliš velký tlak na studenta zahrnováním ho příliš velkým množstvím informací stejný efekt, jako kdybyste ho poslali pryč, kde nenalezne učitele žádného.
Pokud něco přeháníte, výsledkem bývá právě opak - jako byste nedělali nic. To je velice dobře patrné i na tréninku bojových umění. Proto nechávám své studenty, aby dosahovali svých vlastních krůčků a cílů. Skutečně vyspělé techniky nabízím pouze těm studentům, kteří jsou schopni zvládnout je. Důležitá tajemství by měla být předávána pouze těm, kdo zvládli podstatu hledání pravdy a dokážou sami tvořit. Konečně, tajemství k úspěchu v bojových umění tkví ve zvýšeném uvědomění a připravenosti; nemá to nic společného s memorizováním a předváděním velkého množství technik.
Když se dívám na studijní zvyklosti mých středoškolských studentů, mohu rovnou říci, že je téměř vůbec nezajímají obory, které studují. Procházejí celým procesem školní docházky bez nadšení či osobní motivace. Vždy jim dávám tuto radu:
Prvním krokem je naprosté zaujetí danou věcí. Náš Ninpo trénink je v této fázi vašeho života ve vašem dosahu, proto se nechte fascinovat Ninja tréninkem. Toto odevzdání se vám pak bude zdrojem energie pro studium a nezáleží na tom, odkud budou vaše podklady přicházet. Absolutní odevzdání se, zaujetí či láska je zdrojem pro vytvoření vzrušení z každého nového osobního rozvoje. Pokud o sobě při tréninku smýšlíte jako o Ninjovi, cokoliv, co uvidíte, uslyšíte, budete číst vás bude přirozeně extrémně zajímat. Nechte své odevzdání ninjutsu, aby se stalo motivací ve všem, co děláte. Abyste plně rozvinuli to, co umění nindžucu vyžaduje, je nezbytné studovat cizí jazyky, historii, ekonomii, náboženství, filozofii, psychologii, chemii, fyziku, geografii a kulturní vztahy kromě toho, co může být považováno za zjevnější dovednosti - ovládání zbraní a boj beze zbraně. Proto vychutnávejte každou možnost pro trénink sama sebe, kterou vám vaše střední či jiná škola nabízí.
Ve skutečnosti míra vaší síly či slabosti není v množství technik, které jste se naučili, ani v množství sebeobranných triků, které jste si zapamatovali. Je daleko významnější dosáhnout plnějšího vítězství pomocí sebezkoumání. Objevit své nedostatky a hranice tak, abyste věděli, kde na sobě pracovat pro další rozvoj.

Jinsei Hitori Geiko Nari

(Život je postaven na sebetréninku)
"Celý život je nepřetržitá sbírka - od jednoho okamžiku k druhému - samostatných tréninků."
Toto je motto, které si neustále připomínám a připomínám ho stále i svým studentům; nikdy nekončíme se sebezdokonalováním. Pokračujte v hledání, v trénování, a nezapomínejte přemýšlet o citech druhých tak, aby váš trénink vám přinášel bohaté objevy po celý život.

Shinken gata

napsal Soke Masaaki Hatsumi
přeloženo z Karate Budo journal

Shinkengata je tréninková metoda, která nutí žáka k tomu, aby akceptoval skutečnosti, které jsou součástí boje na život a na smrt. Pokud je žák konfrontován s dynamikou toho, co se může stát, když na sebe udeří dva soupeři s přáním porazit toho druhého, je nucen, aby si osvojil požadavky opustit hranice váhavého sebeodhadování v nebezpečné situaci. V součastné době je bezpečnost cvičenců v moderních bojových sportech důležitým faktorem tréninkové struktury. Žáci Kendo například nosí ochranné přilby na hlavě a používají bambusové meče. Judo se stále trénuje na silné tatami. Kromě toho zvyšují bezpečnost také pravidla, váhové klasifikace a zkušenost. Z obecného pohledu je to jistě v pořádku, neboť toto všechno daleko více zpřístupňuje bojová umění široké veřejnosti. Obtížná situace však vzniká tehdy, když mnoho cizinců přijíždí do Japonska, aby se tam naučili bojovým uměním jako jedné z forem sebeobrany. Tito cizinci často nechápou, že to, co oni považují za smrtelné umění osobního vedení války, má být ve skutečnosti sportem, nebo metodou k rozvíjení ducha a není vůbec určeno k sebeobraně na ulici. Mohou tato umění pilně trénovat a mohou si osvojit návyky (aníž by si toho byli vědomi), které ve skutečnosti odporují realitě vítěztví na ulici.

Realistické tréninkové metody

Je mnoho těch, kteří trénují a domívají se o sobě, že trénují tvrdě a vážně a přesto se omezují při svém tréninku na měkkou podložku nebo matraci. V tomto případě pracují pouze na sportu. Pro bojové sportovce (umělce) je velmi nebezpečné, aby trénoval takovýmto způsobem, protože tak dosáhne mrtvého bodu a zvykne si na omezení, která se v přirozeném terénu nevyskytují. Co člověk udělá, když na něj někdo zaútočí na nerovném terénu, nebo ve tmě ? Abychom se mohli s takovými situacemi vypořádat, musíme trénovat tak, abychom se dokázali ubránit i na příklad v divokém porostu, nebo ve tmě. Mnozí moji žáci mají povolání, ve kterých skutečně sebeobranu potřebují a proto pro ně stále zdůrazňuji důležitost realistického tréninkového pozadí.

Správné časování

Když jsem jednou vyučoval hodinu Hanbo-džucu pro policisty, zeptal se jeden z žáků: „jak se vypořádám se situací, ve které mě útočník zablokuje ruce holí ?“ Věděl jsem, že trénovanost tohoto žáka je omezená a věděl jsem, že neexistuje nic, co bych mu mohl vysvětlit, aby tuto situaci mohl správně pochopit. Ve skutečnosti jsem odpověděl, že paže může být sice poraněna, nebo zlomena, ale v situaci opravdového boje na život a na smrt by i přesto bojoval dál. Snad znalost toho, že se vymaní z tělesné, duchovní a technické zaostalosti, mu dá náskok, který z něj nakonec učiní vítěze. Nejdůležitější je, aby člověk vystihl správné časování ve vztahu k chybám toho druhého, aby ho tak mohl přemoci.

“Sběratelé“ technik

Mnohé z nastudovaných technik nejsou v opravdovém boji nic platné. Ti, kteří nikdy nezažili bojovou situaci, asi pravdivost tohoto výroku nikdy nepochopí. Ti, kteří už jednou zažili opravdový boj na život a na smrt, vědí, co tím myslím. Určitým způsobem vypadají mnozí dnešní bojoví umělci jako pouzí sběratelé technik. Skutečnost je taková, že samotné techniky nestačí k tomu, aby člověk přežil boj. Vítěze daleko častěji určuje duch, vůle k přežití a živoucí uvědomění si technické přednosti.

Dlouhý proces zkušeností

Při našem tréninku “skutečných technik“ Shinken říkám žákům, že se musí učit úder nejprve přijmout, než se naučí to, jak se mu vyhnout. Slavný japonský bojovník s mečem Ito Ittosai prý řekl svým žákům, že k tomu, aby poznali pravou podstatu sebe sama (a skutečné jednání v momentu nebezpečí) by museli zažít tu zkušenost, že byli zraněni. Také ve světě divadla a filmu může potom herec vycházet z nejnižšího stupně čisté mimiky a být skutečně přesvědčivým představitelem, pokud ovládá detaily zkušenosti, kdy je člověk zraněn. Čisté teorie, nebo příjemné diskuze nad šálkem čaje o tom, co by člověk dělal v opravdové nebezpečné situaci, jsou velmi neadekvátní. Člověk musí mít zkušenost. Prostřednictvím procesu zkušeností toho, co to znamená ztratit, být odvržen, být udeřen, může člověk dosáhnout podstaty bojových umění a může najít opravdovou sebedůvěru.